Letos jsou tomu již čtyři roky od počátku ruské agrese na Ukrajině. A protože roverům a rangers z benáteckého kmene Isara není osud Ukrajiny lhostejný, vydali se na přelomu ledna a února do centra Prahy, aby přiložili ruku k dílu.
Celkem 15 členů kmene se 31. 1. ubytovalo v klubovně v pražských Holešovicích, odkud se přesunuli do ne příliš vzdálené dílny Junáka, kde se konala každoroční akce Teplo a světlo pro Ukrajinu. Její cílem je vyrábět zákopové svíčky z kartonu, vosku a plechovek, které dokážou hořet hodiny, nekouří, a nejen že zahřejí promrzlého vojáka, ale zároveň ohřejí i něco k jídlu. Rozdělili jsme se na několik skupin a obsadili všechny možné činnosti od třídění druhů vosku, přes jeho tavení a skládání kartonu až po kompletování hotových svíček. V dílně jsme vydrželi přes dvě hodiny a přispěli, jak jsme jen mohli. Velké díky patří organizátorům akce i všem dobrovolníkům, jen díky jejich práci letos na Ukrajinu putuje přes 100 000 svíček.
Abychom náš den využili naplno, přesunuli jsme se tramvají na Žižkov, kde se nachází malé místo schované pod zemí, trefně nazvané Úkryt. Tam se již od roku 2014 a poslední čtyři roky ještě o to intenzivněji scházejí dobrovolníci převážně z řad místních Ukrajinců a vyrábí maskovací sítě pro vojenskou i nevojenskou techniku spolu s maskovacím oblečení pro ostřelovače. Na své si při výpomoci přišli hlavně manuálně zručnější, protože výroba tzv. hejkalů (oblečení pro odstřelovače) bylo na jemnou motoriku obzvlášť náročné. Na tomto místě jsme strávili další dvě hodiny, které byly kromě práce plné i velmi zajímavých, inspirativních, ale i smutných rozhovorů s místními. Ti na Ukrajinu posílají vyrobený materiál každý druhý den a jsme rádi, že alespoň na jedné z těchto může být náš otisk.
Večer jsme zakončili menší radou o dalším směřování našeho kmene a rozhovory o naší účasti na letošním táboře.
Zatímco první den byl ve znamení práce a dobročinnosti, ten druhý jsme vyplnili sportem a zábavou: vydali jsme se do letňanského JumpParku. I přes náš pozdní příchod na místo jsme se pokusili zbývající čas využít naplno a to se, snad jen kromě jednoho vyvrknutého kotníku, vydařilo. Tím se naše lednovo-únorová akce nachýlila ke konci a z Letňan se již každý vydal svou vlastní cestou.
Vít „Vítek“ Pachovský