Ani v listopadu roverský kmen Isara nezahálel, a tak uspořádal již druhou akci od svého oficiálního založení.
Jak bylo zmíněno v předchozím článku i příspěvku, při nedělním dopoledni 16. 11. jsme se věnovali nám svěřené lokalitě u Kropáčovy Vrutice, kde jsme nůžkami a křovinořezem odstraňovali plevel a jiný porost bránící v růstu květiny bělozářky. Na louce jsme strávili několik hodin a aby nebylo práce málo, vydali jsme se hned poté do sedleckého kravína, kde již od minulého roku stavíme z palubek a prken nové podsadové stany. Ve výrobě jich je celkem 10 a rádi bychom je vzali již na následující letní tábor. Určitě jsme při stavbě opět odvedli kus práce. Po dni plném práce jsme večer v klubovně trávili zaslouženým odpočinkem, zlatý hřeb programu nás totiž čekal až následující den.
V našem kmeni se již stalo tradicí navštěvovat při dni Boje za svobodu a demokracii a Mezinárodním dni studentstva navštěvovat akci Korzo Národní, konající se každoročně 17. listopadu v centru Prahy. Ani letošní rok nebyl výjimkou. Na plnou Národní třídu jsme dorazili kolem jedenácté hodiny dopoledne; nutno dodat, že Národní třída se během dne zaplnila ještě mnohem víc. Jako každý rok nabízela akce obrovské množství programu, ze kterého jsme využili Maraton psaní dopisů od Amnesty International, která si klade za cíl vyvíjet nátlak na instituce do takové míry, že propustí nespravedlivě vězněné na svobodu. Naše dopisy letos mířily do Ruska.
Nejhezčím momentem bylo zpívání státní a následně Junácké hymny, ze které zůstane husí kůže a ohromení ještě dlouho po jejím doznění. I když tím náš oficiální program akce končil, vydrželi jsme až do symbolické hodiny a minuty a to do 17:11, kdy Národní třídou zazněla Modlitba pro Martu od zpěvačky Marty Kubišové, letos ztvárněná hercem a zpěvákem Janem Cinou. Atmosféra byla jednoduše dechberoucí a k dokonalosti to dovedlo jen zvonění klíči po konci písně.
Příští rok se na nás Národní může definitivně těšit znova. V následujících letech bude potřeba připomínat si hodnoty svobody a demokracie nejvíc za posledních 30 let.
Vít „Vítek“ Pachovský