Prakticky okamžitě s příchodem letních prázdnin jsme opět vytáhli ze sklepů kufry, kletry, krosny, ešusy a další táborové vybavení a vyrazili jsme spolu s našimi skautskými sestrami a bratry vstříc dalšímu letnímu dobrodružství a to táboru.
Letos jsme se vydali do míst nedaleko Kutné Hory, kde jsme na krásné louce ve stínu okolních lesů a kousíček od místního rybníka strávili krásných 17 dní. Celý program jsme zahájili tradičním nástupem v prostorách parkoviště firmy Tyrolit. Následně jsme se přesunuli na vlakové nádraží do Lysé nad Labem a hurá do Štipoklas. Pak už to šlo ráz na ráz.
Příjezd, stavění stanů, budování tábora, kopání latrín, první hlídky v noci, první služby v kuchyni, první nástupy, první pochvaly, první etapy celotáborových her (které letos byly opět velmi vypečené, ti nejmenší se vydali na putování pevností Boyard ale také se oddali hře pod heslem Civilizace aneb zbuduj osadu a ti starší si zkusili život v postapokalyptickém světě). Ani letos nechyběly různé zkoušky, ať už šlo o stezky odvahy či o velkou toulku či o získávání tří orlích per a stejně tak jsme se dost nasmáli a i jsme si dost vyhráli.
Nedílnou součástí programu samozřejmě byly i táborové ohně, u kterých se nejen zpívalo, smálo a křepčilo, ale také se rozjímalo nad tím, jak ten svůj skautský život vlastně dneska vidíme a vnímáme. No….a než jsme se nadáli, bylo to opět tu, poslední balení spacáků, rozebírání stanů, zasypávání latrín, bourání tábora, nakládání materiálu a odchod na vlakové nádraží.
Myslím, že mluvím za nás za všechny, když směle pronesu, že jsme si ten letošní tábor opět řádně užili a těšíme se na ten, na který se vydáme v roce 2020.