Předtáborové putování 5. oddílu
Oddíl skautů se sešel už o tři dny dříve a vydal se na putování na tábor. Vlakem jsme dojeli na německou stranu Česko-saského Švýcarska a odtud byla naše cesta lemována pískovcovými skalami, lesy a kaňony. První den byl náročný, jelikož jsme museli zdolat několik obtížných částí po schodech a žebřících – to vše s batohem sbaleným na tři dny. Druhý den byl ve znamení nedostatku vody, protože nám chvíli trvalo najít zdroj vody, který v horku ještě nevyschl. Třetí den jsme se již pohybovali na polsko-českém pomezí a po poslední vlahé letní noci pod širákem nás už čekal jen přechod hranic a cesta na tábořiště.
Přidávám úryvky z našeho cestovatelského deníku:
Středa 7:45 - sraz u klubovny, zjistili jsme, že je nás o jednoho více, něž pro kolik máme nakoupeno jídlo
Středa někdy odpoledne – koupání v Bad Schandau Labi, nanuky
Středa 17:20 – vstup do národního parku
Čtvrtek ráno – pramen vody je vyschlý
Čtvrtek 10:15 – přijel nějaký pán a německy ho prosíme o vodu (a zachraňuje nás tak)
Čtvrtek 13:00 – došli jsme do Neumann mühle a začali vařit oběd. K obědu byla polévka, byla skvělá. Šéfkuchařem byl Čochta.
Čtvrtek 16:15 – zastavujeme se u jeskyně Kleinsteinwand. Je obří, děláme společné foto.
Čtvrtek večer – měli jsme rýži s tuňákem, u které se jeden kotlík s rýží připálil, ale po půl litru kečupu a trošku chilli se to dalo jíst.
Pátek 14:00 – dojeli jsme do polské Bogatyně, od zastávky jsme šli najít místo na koupání.
Pátek večer – po 5 minutách vaření jsme zjistili, že se jeden kotlík neohřívá, protože ve vařiči došel plyn. Museli jsme rozdělat oheň pomocí suché trávy a křesadla, protože jsme neměli sirky.
Štěpán „Šťépa“ Czornyj
A co vlčata a tábor?
Na letošním táboře se vlčata vrátila k dobrému zvyku psaní táborové kroniky. Tak se začtěte do vybraných, originálně přepsaných, textů, popisujících zážitky naší smečky.
„Autobus nám zastavil o pět km blíž, šli jsem 1 km a když jsme dorazili stavěli jsme stany a kopali vsakovačku.“
„Huya Ska zahrál ranní písničku a všichni vstávali. Měli jsme snídani a zase jsem kopal vsakovačku a taky jsem dělal kůly. Celí den jsme jenom pracovali.“
„Probudily jsme se a udělali jsme rozcvičku a pak nástup a dali jsme si snídani a četli a skoušeli jsme si ambulaňťák a pak jsme si usušily boty a ponožky a pak jsme udělaly nástup a šli spát.“
„Pršelo celí dopoledne takže sme bylyl v týpí s ohně a spívaly sme písničky. Dělali jsme nosítka a měli zahajovací oheň. Po ohni bili noční hlídky.“
„Četli sme hoši od bobří řeky, byli na první vípravě v rokli úmluvi /rokli ticha. „
„Měli sme službu, loupali sme brambory a mrkev byli sme pro vodu s přípravkovou hadicí.“
„Povídali jsme si o kompasu chodili jsme po laně jako sloni, luštili jsme morseovku a bylo tam napsáno (vlče mluví pravdu). K obědu byly řízky s bramborem a k večeři sekaná s chlebem. „
„Ráno jsme se vzbudili a pršelo. Šli jsme do týpka a povídali jsme si o slibu a hráli jsme na kytary.“
„Ráno poprchávalo a pak bilo hezky takže všichni si sušili spacáky a pak když jsme se šli koupat navečer a pak bil uplný slejvak a dokonce kroupi.“
„Dnez jsme mněli k svačině rohlík a šli jsme na zmrzlinu a ďelali jsme žlábky a večer bil kouzelník a k večeři jsme mněli krupicovou kaši.“
„Stavily jsme z klacku dům a vymysleli jsme příběh a skoušeli jsme udělat oheň s křesdlem. Měli jsme bojovku a na konci jsme pokřtili naší smečku. Jmenujeme se Stopaři.“
„Byli jsme v zajetí hroznýše Káá.“
„Dnes jsme skládali slib v típíčku a dostali jsme odznáček. po složení vlčackeho slibu někteří z nás dostali přezdívku Miky je ode dneška Málem když málem vlezl do vsakovačky. Adam je Tesák, protože mu vipadl na taboře zub. Kuba Pokorný je Blátošlápek a Štěpa je Dušín. Svá jména spálili v slibovém ohni na březové kůře.“
„Jezdili jsme po lanovce nad rozbouřenou řekou a podívali na místo úmluvy. Ze skály jsme zavolali do tábora náš vlčácký pokřik. Došli jsme džunglí do krásné zátoky, kde jsme se vykoupali. Pak jsme se šli podívat na železniční most. Do řeky jsme házeli šutry. Po výletě na nás čekala žranice.“
„Bouráme tábor. Svezli jsme se ve valníku za traktorem.“
Vlčáckou odvahu, tu máme v kožichu,
plížit se umíme rychle a potichu.
Stopařů smečka v přírodě spolu je,
radostí každý z nás hlasitě zavyje.
Haúúú
Alena „Plamenka“ Kratochvílová
Světlušky a škola kouzel
Meteolojinx Recanto – takové nebo jemu podobné kouzlo by se letošní léto na táboře v Zátoce raka opravdu hodilo světluškám. V rámci celotáborové hry na téma Harry Potter se totiž seznamovaly se světem kouzel, lektvarů a čarovných bytostí.
A proč právě Meteolojinx Recanto? No přece proto, že víc než polovinu dnů, které jsme na louce u řeky Snědé v Kunraticích na Frýdlantsku strávily, propršelo – někdy celý den, jindy jen napůl nebo třeba „čtvrtodeštivě“.
I přes to všechno jsme si ale tábor moc užily. Kromě studia na „Kunratické škole kouzel“ jsme si například vyrobily vlastní turbánky nebo jednoduché hudební nástroje. V rámci denní služby jsme pracovaly se dřevem, vařily pro celý tábor a dokázaly jsme i svou statečnost – třeba při noční etapě nebo při hlídkách, které jsme držely, i když nám počasí příliš nepřálo.
Byly ale i dny, kdy jsme se mohly v říčce Snědé vykoupat a uplavat alespoň pár temp. Louka a její okolí navíc nabízely bohatá setkání s obyvateli přírody – na výletech a při pobytu u řeky jsme zahlédly několik slepýšů, jednu užovku, a dokonce i dva raky říční.
Tito zvířecí sousedé tak byli svědky toho, jak naše světlušky úspěšně zakončily studium na Kunratické škole kouzel. Získaly své kouzelnické certifikáty, kouzelnický klobouk a hábit a další cenné artefakty, které je budou provázet na jejich další cestě kouzelnickým (a samozřejmě i skautským) světem.
Šárka „Tawi“ Koťátková
Fialky a deník zakladatelky dívčího skautingu
Skautky z našeho oddílu strávily letošní prázdniny na táboře v krásném údolí u řeky. Tábořiště bylo schované mezi stromy, takže jsme měly pocit, že jsme úplně odříznuté od světa – jen my, příroda a spousta dobrodružství.
Počasí nám tentokrát příliš nepřálo, protože kromě prvního a posledního dne téměř pořád pršelo. Déšť nás ale nezastavil. Oddílový program nás provázel deníkem Olave Powellové, manželky zakladatele skautingu, a společně jsme objevovaly příběhy z historie skautského hnutí. Celotáborovou hrou jsme se pak přenesly do vesmíru – putovaly jsme mezi planetami, plnily úkoly a hledaly cestu ke hvězdám.
Velkým zážitkem byla také táborová olympiáda. Soutěžily jsme v nejrůznějších disciplínách, od sportovních po zábavně bláznivé, a zažily spoustu legrace i zdravého soupeření.
I když slunce vykouklo jen na začátku a na konci, tábor se nám nesmazatelně vryl do paměti. Přivezly jsme si domů nejen mokré boty, ale hlavně krásné vzpomínky, přátelství a pocit, že když jsme spolu, zvládneme i týden deště.
Také jsme všechny úspěšně prošly velkým rituálem a splnily si tak skautský slib, který nám už nikdo nevezme
Magdaléna „Wakatu“ Kunová
RS na táboře 2025
V letošním, již 74. ročníku Hladových her se v souboji cti, odvahy a sebeobětování utkalo 14 členů roverského kmene Isara v rámci letošního tábora střediska Povodeň v Kunraticích u Frýdlantu. Právě film Hunger games (Hladové hry), odehrávající se ve fiktivní zemi Panem vybudované ze zbytku společnosti zbývající na severoamerickém kontinentu po ničivé apokalypse vyvolané klimatickou katastrofou, se stal základem pro jejich celotáborovou hru.
Zásadní událostí filmu je finální souboj v aréně, do kterého se losují z každého kraje chlapec a dívka ve věku od 11 do 18 let. Tento souboj v aréně, která pro naše podmínky představovala přilehlý les a řeku, byl pomyslným zlatým hřebem i našeho programu. Vítězka onoho souboje, který celkem trval necelých 20 hodin a zahrnoval přespání lese, musela, eufemisticky řečeno zneškodnit, všechny ostatní protivníky.
Aréna ale nebyla jedinou součástí našeho programu. V průběhu celého tábora se roveři, stejně jako „splátci“ ve filmu zdokonalovali ve svých bojových dovednostech a znalostech svého okolí i přírody, aby maximalizovali svou šanci na přežití a korunování jediným vítězem 74. ročníku Hladových her od samotného prezidenta Panemu.
Pro rovery a jejich nově vznikající oddíl měl být zábavný program mimo jiné i upomínkou toho, že jejich heslo „sloužím“, neznamená pouze práci pro ostatní, nazvanou „služba druhým“, ale i čas na vlastní rozvoj a pohodu, tedy tzv. „službu sobě“.
Roverský po-tábor v podobě navštívení všech krajských měst České republiky vlakem za pomoci Jízdenky na léto od Českých drah, bylo jen třešničkou na dortu za završeným táborem.
Vít „Vítek“ Pachovský