Tradiční vyvrcholení skautského roku 2024, skautský tábor, se letos po třech letech vrátil do obce Hradčany ležící na řece Ploučnici. To, že se nám stane osudnou, ještě nikdo netušil.
Tábor se začal rozjíždět ve standartním duchu: třetího července doplnili skauti a skautky již tábořící rovery a rangers, kteří předchozích pět dní tábořiště hlídali a připravovali na příjezd mladších táborníků. Stavba podsadových stanů, tee-pee, kuchyně, kopání ohniště, vsakovačky a latríny nebo stloukání odpadového hospodářství a nástěnky. Všechno se rozjíždí tak, jak má. Celá fáze budování trvá standartní dva dny.
Pak nadchází samozřejmě moment, na který nejeden účastník tábora netrpělivě čeká: zahájení celotáborové hry. Letos jsme se přesunuli o 1 500 kilometrů na sever a 1 200 let do historie. Čekala na nás éra Vikingů a zejména jejich mytologie. Cesta složená z dopisů v runovém písmu dovedla táborníky až na skalní bránu, kde jim byla od bohů předána zpráva nejvyšší důležitosti: budoucnost našeho světa je v ohrožení, síly temna se stahují nad zemí a bohové s nimi již nedokážou bojovat sami, proto se se žádostí o pomoc se zastavením blížící se zkázy, Ragnaroku, obracejí na naše účastníky.
Skauti a skautky by ale nedokázali mnoho vybojovat bez mrštnosti a obratnosti mini Vikingů, tedy vlčat a světlušek, kteří se k nám přidali s menším zpožděním. Nyní už se do akce mohli pustit všichni. Boj začal a musí se toho stihnout opravdu mnoho, ulovit dostatek zvěře, připravit se na tvrdou zimu, postavit obranou zeď, opravit studnu a vyrobit si dostatek zbraní.
Zaslouženou pauzu si všichni dali ve formě vícedenního putování, aby nabrali nové síly do blížícího se finále. V ten moment to ale přišlo. V posledních dnech se tábor potýkal s poměrně silným deštěm, který nejenže podmáčel celý tábor, ale také naplnil koryto řeky Ploučnice, a hlavně vodní nádrž Stráž pod Ralskem. Z té se začalo upouštět větší množství vody, hladina řeky stoupla a v noci ze soboty na neděli už byla voda ve stanech. Nedalo se nic dělat a tábořiště jsme museli předčasně opustit. Nikdo z nás se ale nehodlal vzdát tak snadno, po jednom odpočinkovém dni se tábor rozjel v plné síle jako příměstský tábor u klubovny v Benátkách nad Jizerou. Účastnili se ho všichni kromě vlčat, která tábor zakončila několikadenním putováním po Máchově kraji.
V Benátkách se také odehrálo velké zakončení celotáborové hry, kdy účastníci porazili zlé obry, posbírali magické formule i kouzla a rozdělali rituální oheň, kterým celý Ragnarok zahnali a celý svět zachránili od jinak jistě zlého konce.
Tábor jsme tradičně v předvečer jeho konce uzavřeli ve skautských krojích slavnostním závěrečným ohněm i za přítomnosti rodičů našich účastníků.
I přes veškeré komplikace se tábor velmi vydařil a všichni se už nyní mohou těšit na ten následující!
Vítek „Vít“ Pachovský