Světlušky – Cesta kolem světa
Dne 8.7.2026 se sedm světlušek se svými vedoucími přidalo k táboření našeho střediska v obci Bohumileč u Českého Dubu. První den na světlušky čekalo několik úkolů, a to postavit si a zařídit si vlastní stan, vybalit si věci a seznámit se s chodem tábora. Následujícího dne byla zahájena celotáborová hra. S pomocí průvodkyň světlušky navštívily různé kouty světa, např. Japonsko, Itálii, USA, Norsko apod. Společně s dalšími táborníky jsme si pak užili výlety, táborové ohně, skupinové hry, závěrečnou hostinu a další aktivity. No a s jistotou můžeme říct, že už teď se těšíme na příští rok.
Monika „Rosnička“ Koťátková
Vlčata – Expedice Yucatán: cesta pěti kmenů
Tohle je výběr z neupravených zápisků jednotlivých členů oddílu vlčat, jak vnímali svůj pobyt na táboře.
2. den: Probudili jsme se a byla rozcvička, pak byla snídaně, po snídani jsme získávali pasi a Málem šel do služby, po službě jsme se učili španělský uno.
3. den (6.7.): Všichni dělali 67. Potom jsme luštili morseovku, pak jsme dělali kipu a volali Atahualpu.
Chci jet domů, je to celkem blbý, snad to bude lepší. Teď přišel Inka Atahualpa, pak Kráťa udělal nové prasátko na zahajování a ukončení pracovních dnů. (tj. špalek na zasekávání sekery) A taky jsme dělali kipu. To je stará řeč Inků, to jsou uzli různých barev. (Na konci tábora toto vlče prohlásilo, že pojede příští rok na tábor znovu.)
4. den: V úterý ráno jsme šli do lesa pro dřevo. Po obědě jsme vyráběli koše z klacíků a převáželi v něm vajíčko.
Vajíčko v košíčku jsme převáželi na druhou stranu řeky Urubamba a bylo to těžké.
5. den: Luštili jsme název náčelníka Cosijoeza a pak jsme šli na druhou louku a tam jsme získávali stříbro a pak jsme vyráběli amulety.
6. den: Navigovali jsme se a nesměli jsme šlápnout na šišku.
Dostal jsem novou přezdívku Věšák. Dostal jsem ji za to, že jsem nejdéle držel za dřevo.
7. den: Byl jsem dobrovolně v kuchyni. A pak jsme dělali oheň v týpí a tím jsme roztavili vosk a potom jsme s toho udělali svíčky.
8. den: Přepálil jsem provázek křesadlem. Chvíli trvalo, než jsem s křesadlem zapálil kapesník, nejdřív byl plamínek tak malej, že ten kapesník ubýval, ale plamínek nebyl ani vidět. Až potom se to povedlo. Kráťa u toho usnul.
Kráťa je z vedoucích nejlepší. Každý, kdo je u něj, tak se polepší. Je to u něj zábava.
9. den: Navštívili jsme kmen Mayů. Zahráli jsme si jejich hru pokatok a skládali jsme souhvězdí.
10. den: Naším úkolem bylo převést oheň na voru po vodě. Naší skupině hnědých se podařilo postavit dobrý vor, ale moc nám nešel zapálit oheň
Odpoledne jsem se překonal ve slaňování ze skály. Bylo to docela dobrý
11. den: Vyrazili jsme na puťák. U mlýna jsme načepovali vodu. Zbalil jsem si moc věcí a měl hrozně těžký batoh. Po cestě jsme snědli lesní borůvky a maliny a šli jsme kolem rybízových sadů a přišli k Čertově zdi a dali si svačinu a hráli si. Večer jsme došli po křížové cestě ke kapličce. K večeři byli fazole.
12. den: Pod plachtou jsme měli jídlo, bylo to v postely - záviny. A pak jsme šli dál putovat. Dorazili jsme na koupaliště a když jsme vykoupali, uvařili jsme si oběd. Večer jsme spali v týpí. Líbilo se mi to.
13. den: Luštili jsme posvátnou desku. Povídali jsme si o skautském slibu. Odpoledne jsme našli poklad v rokli. V Libíči jsme se koupali a vázali uzle quipu vzájemně na náramky a večer jsme složili skaucký slib.
14. den: Jsem splnil tesáky. Nebylo to tak těžký.
15. den: Přišel obchodník a vyměnil nám kakaové boby za čokoládu.
Expedice Yucatán končí. Ale vaše vlastní cesta za dobrodružstvím právě začíná. Noste své quipu s hrdostí.