V pátek 7. listopadu 2025 se skupina roverů, rangers a vůdců skautského střediska Povodeň Benátky nad Jizerou vydala na další víkendovou výpravu. Tentokrát zamířila do oblasti Litoměřic. Celá dvaadvacetičlenná výprava se ubytovala na skautské základně Mentaurov, která dříve sloužila jako plicní sanatorium a dnes stojí uprostřed krásné přírody obklopené lesy, poli a loukami.
Páteční program byl jednoduchý: dorazit na místo, rozdělit si postele a přesunout se s večeří do jídelny. Tam se hrály hry, vedly živé debaty, zpívaly písničky a nechybělo ani několik kytar. Každý se pak podle vlastního uvážení odebral spát, aby načerpal síly na sobotní túru.
Budíček proběhl v devět hodin, následovala snídaně a plánovaný odchod v deset. Jak to ale bývá, úplně to nevyšlo, a tak se skupina vydala na cestu zhruba v půl jedenácté. Žlutá turistická trasa nás zavedla na hřeben kopců nad základnou, nejprve na místo zvané Hradiště. Odtud se otevřel nádherný, až dechberoucí výhled na krajinu – bylo vidět kopec Radobýl i rozhlednu Varhošť, která byla dalším cílem. Po několika stoupáních a klesáních listnatými lesy zbarvenými podzimem jsme dorazili právě k rozhledně Varhošť, odkud jsme se opět po žluté stezce vrátili zpět do Mentaurova.
Po krátkém odpočinku, který většina využila buď k hygieně, nebo k relaxaci, jsme se společně vydali na procházku historickým centrem Litoměřic. Asi po hodině a půl jsme se vrátili na základnu, povečeřeli a pustili se do večerního programu. Týmová hra prověřila, zda bychom si dokázali správně objednat tradiční italské „ňoky“ (gnocchi) nebo jestli víme, odkud pocházejí „kroasány“ (croissanty). Po vyhlášení výsledků se jídelna proměnila v hudební klub – zněly kytary, zpívalo se a současně se hrály deskové hry. Skupinky se navzájem nerušily a postupně se všichni přidali ke zpěvu.
Nedělní ráno přineslo déšť a mlhu, a tak se dopolední program odehrál uvnitř. Jedna z vedoucích si připravila poutavou přednášku o své profesi probační a mediační asistentky. Dozvěděli jsme se například rozdíl mezi nezletilým a mladistvým nebo rozdíl mezi obecně prospěšnými a veřejně prospěšnými pracemi. Účastníci výpravy už tyto pojmy rozhodně znají. Po přednášce přišel čas sbalit věci, uklidit základnu a vyrazit na poslední zastávku – Hibschovu jeskyni, pojmenovanou po Josefu Emanuelu Hibschovi, významném geologovi a evropském vulkanologovi specializujícím se na České středohoří. Jeskyni jsme si prošli, vyfotili se u ní a následně si rozdali upomínkové předměty, určili organizátory příští výpravy a rozloučili se.
Z fotografií je určitě patrné, že jsme si výpravu skvěle užili – a už teď se těšíme na další.
Šárka „Tawi“ Koťátková
Pro více fotek navštivte https://photos.google.com/share/AF1QipMOjYDpP3TDr0N4dL7F5cpLROBCAUXz9zcTqoRL-UYAuoSg3UncbjGYHepn37aPAw?key=djB2SUl5V19sQWxrdVRRMDVsb0xQc3JwLUs1blJB