K závěrečné části naší expedice Everest 2025 jsme využili nejdelšího dne letošního roku. A dobře jsme udělali. Cesta byla náročná a dlouhá a každá minuta denního světla nám přišla vhod.
Putování začalo v naší domovině a výchozím bodem byl Zdětín u Chotětova. S několika přestupy a různými dopravními prostředky jsme se dostali až do krajin plných jaků, skal a hor. Po překonání dravé řeky jsme na jejich úpatí uvařili oběd před strmým výstupem. Cestou jsme nacházeli úryvky z deníku dávných horolezců George Malloryho a Andrew Irvinea a dozvídali se podrobnosti o jejich, jak jsme nakonec zjistili, tragickém putování - oba dva horolezci zde nakonec nalezli svou smrt. Naděje, že skupinu horolezců, kterou jsme se na žádost Českého červeného kříže vydali zachránit my, podobný osud nepotkal, nás hnala dál. S vypětím všech sil jsme vystoupali na vrchol Everestu, abychom se v zápětí začali spouštět do nitra Matky Země, kam nás zavedly jejich stopy a kam nás lákaly podivné zvuky linoucí se z jejích útrob. Nakonec se nám to povedlo! Expedice byla úspěšná, ale z jeskyně jsme se zpět na povrch dostali až po deváté hodině a ještě jsme museli najít místo vhodné na spaní a uvařit večeři, abychom doplnili energii po extrémní zátěži. Do spacáků jsme uléhali až za svitu hvězd, které nám svítily nad hlavami.
Ranní blankytná obloha věštila bezpečný návrat domů. Nezbývalo než sestoupit zpět do údolí, cestou naposledy nakrmit jačí mláďátka a pak už se jen nechat vézt na kolech vlaku domů, kde na nás maminky a tatínkové čekali s otevřenou náručí…