Vajíčka, beránek, koleda a pomlázka… Takto asi tradičně vypadají Velikonoce většiny z vás. Pro rovery a rangers z Benátek se ale v posledním roce zrodila tradice zcela odlišná. Místo tradičního řehtání vyjíždí na zahraniční výpravy. Po loňském úspěchu s expedicí do Saské Kamenice (Chemnitz) se roverský kmen Isara vydal celých 400 km od Benátek nad Jizerou do města, které je branou do Alp a rodištěm skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Ano, cílovou destinací bylo rakouské město Salzburg.
Na dalekou cestu jsme vyrazili hned ve čtvrtek 17. dubna v osm hodin ráno. Po přibližně osmi hodinách za volantem se před námi začali objevovat majestátní vrcholky rakouských Alp i samotné historické město Salzburg. Následující čtyři noci jsme trávili v klubovně místních skautů z městské části Maxglan, kterým patří jedno obrovské díky za propůjčení jejich krásného a nového obydlí.
Druhý den naší expedice jsme se vydali do nejstarší části města k návštěvě místních velikonočních trhů a obhlédnutí místních památek, z nichž za zmínku rozhodně stojí kostel Kollegienkirche, Salzburger Dom na náměstí Residenzplatz nebo zámek Mirabell s jeho přilehlými zahradami.
Ten skutečný cíl naší cesty se před námi objevuje se sobotním ránem, kdy už je všem jasné, co nás čeká. Výšlap na horu Salzburger Hochthron s nadmořskou výškou 1 853 metrů. Dopoledne jsme se auty přiblížili do nedaleké vesnice Fürstenbrunn a vydali se na výpravu, při které jsme ušli přes 16 km a zdolali převýšení 1 448 metrů. Výšlap rozhodně nebyl pro všechny snadný, společně jsme ale vše zvládli a po náročném stoupání jsme stáli jen těsně před cílem. Na samotném vrcholu se před námi objevil skutečně dechberoucí výhled na zasněžené vrcholy hor, ledovcová jezera a vesnice táhnoucí se nekonečnými údolími. Cestou dolů nemohlo chybět sjíždění po sněhu na bundách, objevování okolních jeskyň nebo fotografování kamzíků. I když jsme se do klubovny vraceli až za tmy, všichni jsme byli spokojení s naším výkonem.
Předposlední den jsme si dali jen menší výšlap po okolí německého jezera Königssee, který jsme také zakončili posezením na jeho březích s kopečkem zmrzliny. Při příjezdu do klubovny před námi byl poslední večer a snad nikdo by nevěřil, že už je konec.
Pondělí bylo opět ve znamení řízení a cesty domů. V průběhu jsme se už jen stavili v bavorském historickém městě Pasov (Passau) a kolem osmé hodiny večerní dosáhli domova.
Pevně věřím, že si tuto netradiční expedici všichni užili a na nikom nenechala fyzické ani psychické následky. Snad se nám tato velikonoční tradice výjezdů do zahraničí udrží i do příštích let a zažijeme tak spolu ještě spoustu dalších netradičních dobrodružství.
Vít „Vítek“ Pachovský